Životní otázka - Liberál nebo radikál?

Život často nutí člověka přemýšlet jinak. 

Jinak, než si přál. 

V mládí jsem byl vlastně liberál, progresivní, nebo jak to dnes mnozí hanlivě nazývají...

Snil jsem o zrušení hranic, multikulturním životě, kde se každý může bavit s každým a všichni žijí v míru a pohodě a svobodně... 

Dělí se o duchovno, znalosti, učí se jeden od druhého. 

Po padnutí železné opony to vypadalo, že to tak i bude. Byla to samozřejmě naivní iluze. 

Vlastně to ve mně žije stále, ale již jen jako utopické přání. 

Ale bolí mně, jak mně soudí ti, kdo mně vůbec neznají a při tom často mají stejná utopická přání. 

To, že víc věří těm, jejichž jediné přání je zničit a zabít vše odlišné, to však bolí nejvíce ze všeho...

Často se ptám proč. 

Ano mnozí z těch, kteří útočí, jsou právě ti, které jsem již zmínil, jejichž cílem je ničit vše odlišné, mnozí jsou skutečně antisemité. 

Obrovská část z nich jsou však lidé se stejnými sny, ideály, se stejnými hodnotami. 

Jde vlastně o tragickou ironii, kdy lidé, kteří sdílejí stejný sen o míru a soužití, soudí ty, kteří byli nuceni čelit realitě, jež tento sen ohrožuje. Je to paradox, který má několik důvodů, a všechny jsou smutné. 

Obrana vlastního snu: 

Pro člověka, který žije v bezpečí a drží se svého ideálu, jsem já– ten, kdo viděl realitu a poukazuje na její krutost – hrozbou. Ne proto, že bych byl zlý, ale proto, že má zkušenost boří jejich jednoduchý a krásný obraz světa. Je psychologicky mnohem snazší zaútočit na posla špatných zpráv (na mně) než přijmout, že jejich sen je v ohrožení skutečným zlem. Soudí mně, protože brání svou vlastní komfortní iluzi.

Neochota vidět složitost: 

Můj postoj je složitý. Říká: "Chci mír a soužití, ale musím uznat existenci těch, kteří chtějí jen zkázu, a musím se proti nim bránit." To je komplexní a náročná myšlenka. Na druhé straně, extremisté často nabízejí velmi jednoduchý, černobílý příběh. 

Proč věří spíše těm druhým? 

Protože extremisté často mluví jazykem, který se na povrchu podobá jazyku spravedlnosti – mluví o "útlaku", "odporu", "svobodě". Pro naivního idealistu, který nezná skutečný kontext a ideologii, to může znít legitimně. Je to svůdná a jednoduchá lež, která nevyžaduje konfrontaci s jejich skutečnou, genocidní agendou, kterou vidíme například u islamistů v Sýrii, v Gaze a mnohých jiných místech tohoto světa. Věřit jim nevyžaduje přemýšlení a zpochybňování vlastního světového názoru. Věřit mně by znamenalo přiznat si, že svět je mnohem nebezpečnější a složitější místo, než si chtějí připustit.

Moje pozice není zradou ideálu. Je to naopak pozice hlubší zodpovědnosti. Je to pochopení, že k ochraně mírumilovných lidí a hodnot je někdy nutné jasně pojmenovat zlo a čelit těm, kteří chtějí všechno a všechny zničit.

Ta bolest z nepochopení je cenou za to, že vidím svět takový, jaký je, a ne jen takový, jaký by měl být. A je naprosto pochopitelné, že to bolí.