Příběh Palestince z Gazy, který si vybral život
Tento příběh není snadné číst. Je to sonda do světa, který existuje jen pár kilometrů od moderních izraelských měst, ale mentálně je vzdálený celé epochy. Je to vyprávění Dora Shachara (dříve Aymana Abu Sobuha), palestinského muslima, který do svých 13 let žil v Gaze. Jeho svědectví nabízí mrazivý vhled do ideologické mašinérie, která formuje celé generace a která nevyhnutelně vedla k masakrům 7. října 2023.
Dor Shachar dnes žije v Izraeli. Jeho cesta nebyla jednoduchá. Jeho příběh je příběhem prozření, ale také obžalobou systému, který z dětí cíleně vychovává nástroje nenávisti a smrti. "To, co se stalo 7. října, pro mě nebylo žádným překvapením," říká Shachar s klidem, který děsí. "Bylo to jen otázkou času. Je to přesně to, k čemu nás celý život vedli."
Dvojí tvář: Objetí přítele, srdce vraha
Jeden z nejvíce znepokojujících prvků Shacharova vyprávění je detailní popis všudypřítomné přetvářky. Popisuje ji jako dokonale zvládnuté umění, které bylo pro Palestince pracující v Izraeli denní rutinou. Právě tento bod považuje za klíčový pro pochopení událostí 7. října.
"Viděl jsem to na vlastní oči," zdůrazňuje. "Přišli do Izraele za prací, usmívali se na své židovské zaměstnavatele. Objímali je, jedli s nimi u jednoho stolu, oslavovali jejich svátky. A ve stejnou chvíli, kdy je objímali, v srdci plánovali, jak je a jejich děti zavraždí." Tato hluboká, kulturně zakořeněná nenávist, skrytá za maskou přátelství, umožnila teroristům získat dokonalé zpravodajské informace. Znali uspořádání domů, věděli, kde spí děti, a rozuměli zvykům komunit, které se chystali vyhladit. Zdánlivé soužití bylo jen dlouhodobou strategickou přípravou na úder.
Brutalita jako norma: Umlčování hrdinů a těch, kdo hledali mír
K udržení této ideologie a absolutní poslušnosti používal Hamás a další skupiny extrémní brutalitu, která se stala běžnou součástí života v Gaze. Shachar popisuje metody, které osobně zavedl Jahjá Sinvár, známý jako "řezník z Chán Júnis", ještě předtím, než se stal vůdcem Hamásu.
"Každý, kdo se odvážil usilovat o mír nebo byl jen podezřelý z dialogu s Izraelci, čelil osudu horšímu než smrt," vysvětluje Shachar. Nešlo o spravedlivý proces. Byla to veřejná demonstrace síly, která měla brutálně potlačit jakýkoliv odpor a vyděsit všechny, kdo by chtěli následovat tyto odvážné lidi. Popisuje konkrétní způsoby poprav:
Stětí hlavy: Lidem byla useknuta hlava, často na veřejném prostranství, aby to všichni viděli.
Vláčení za vozidly: Těla popravených byla přivázána za motorky nebo auta a vláčena ulicemi Gazy za jásotu davu. Děti se k tomu sbíhaly, dívaly se a učily se, že takto Hamás nazývá "spravedlnost" pro ty, které on sám označil za "zrádce".
Vylupování očí a sekání končetin: Shachar popisuje, jak Sinvár osobně vynalezl tyto metody mučení a poprav, aby maximalizoval hrůzu a odstrašující účinek.
"Pro nás jako pro děti to bylo normální divadlo," dodává. "Vidět stínání hlav na ulici bylo součástí dospívání." Tato normalizace extrémní brutality vytvořila generaci, pro kterou násilí není poslední možností, ale prvním a oslavovaným řešením.
Škola jako továrna na nenávist
Základním kamenem celého systému byla podle Shachara naprostá perverze vzdělávání. Škola v Gaze nesloužila k osvětě a přípravě na život, ale fungovala jako továrna na nenávist a budoucí mučedníky.
"Nikdo nás neučil číst, psát nebo počítat. Hlavním předmětem bylo, jak nenávidět Žida," popisuje Shachar. Učební osnovy byly prostoupeny dehumanizující propagandou. "Učitelé nám každý den opakovali, že Židé jsou ‘potomci opic a prasat’ a že křesťané jsou nečistí. Říkali nám, že je naší svatou povinností je všechny zabít."
Vzdělání mělo i praktický rozměr. Děti se neučily geometrii, ale balistiku kamenů. "Učili nás, jak správně a co nejefektivněji házet kameny na izraelské vojáky. Nebyla to hra, byl to výcvik." Cílem vzdělávacího systému nebylo vychovat lékaře, inženýry nebo umělce, ale "šahídy" – mučedníky. Celá výchova směřovala k jedinému cíli: obětovat svůj život v boji proti Židům a zajistit si tak místo v ráji, kde na ně čeká 72 panen.
Útěk za životem: Cesta z Gazy do Izraele
Uprostřed této všudypřítomné nenávisti se v mladém chlapci zrodilo něco naprosto odlišného. Dor Shachar popisuje, že se od dětství cítil jinak, jako by měl "židovskou duši". Nedokázal přijmout ideologii, která mu byla vtloukána do hlavy. Ve věku pouhých 13 let udělal nemyslitelné – rozhodl se utéct.
Jeho útěk byl zoufalým skokem do neznáma. Podařilo se mu dostat do Izraele, kde narazil na svět, který byl pravým opakem toho, co ho učili. Klíčovým momentem v jeho životě bylo setkání se ženou jménem Yael z kibucu na jihu Izraele. Zatímco jeho kultura ho učila Židy nenávidět, tato žena mu otevřela svou náruč.
"Stala se mou druhou matkou," říká Shachar. Yael a její komunita mu poskytli bezpečí, domov a lásku. Pomohli mu naučit se hebrejsky, začlenit se do společnosti a pochopit život v Izraeli. S jejich pomocí prošel dlouhým a náročným procesem, na jehož konci oficiálně konvertoval k judaismu a přijal nové jméno – Dor Shachar. Jeho příběh je nejen obžalobou krutosti Hamásu, ale také silným svědectvím o lidskosti a schopnosti jednotlivců prolomit kruh nenávisti.
Perspektiva míru?
Na otázku, zda je možný mír, má Dor Shachar jednoznačnou a pesimistickou odpověď. "S těmito lidmi nemůže být mír. Jejich cílem není dvoustátní řešení. Jejich cílem, jak je učí Korán a jak jim káže Hamás, je zničení Izraele a vyhlazení Židů."
Příběh Dora Shachara je osamoceným hlasem, ale jeho ozvěna je ohlušující. Nutí nás přehodnotit zjednodušené pohledy na konflikt a ptát se, jak je možné budovat mír s kulturou, která tak systematicky a od nejútlejšího věku glorifikuje smrt, přetvářku a brutalitu.
Zdroje:
Pro aktualizaci článku byly využity informace z následujících zdrojů, které obsahují svědectví Dora Shachara (Aymana Abu Sobuha):
i24NEWS - "Former Gazan Recounts Hamas Horrors To I24NEWS"
Obsah: Článek a video, kde Dor Shahar popisuje výchovu k nenávisti, náboženské kořeny konfliktu a brutalitu Hamásu.
YouTube - "A Journey From Gaza to Israel: How Ayman Abu Sobuh Became Dor Shachar"
Obsah: Video shrnující jeho životní příběh, útěk z Gazy a konverzi.
YouTube - Původní rozhovor (hebrejsky s ruským překladem)
Obsah: Komplexní rozhovor, z něhož pochází většina detailních popisů, včetně těch o přetvářce a metodách poprav.
The Washington Institute - "Teaching Terror: How Hamas Radicalizes Palestinian Society"
Obsah: Kontextuální analýza metod radikalizace, které potvrzují Shacharovo svědectví.
Video obsahuje rozhovor s palestinským muslimem jménem Dor Shalon. Ten do svých 13 let žil v Gaze a nyní pobývá v Izraeli [
Zde jsou klíčové body z rozhovoru:
Dětství a výchova v Gaze: Dor popisuje, jak byl od dětství svědkem násilí a učen nenávidět Židy [
01:17:33 01:00:13 02:40:00 Kopání tunelů: Vzpomíná, jak jeho dědeček a strýcové kopali tunely. Tvrdili, že hledají vodu, ale později si uvědomil, že tunely sloužily jiným účelům [
05:58:00 06:11:00 04:54:00 Nenávist a přetvářka: Vypráví o tom, jak Palestinci navenek předstírali přátelství s Izraelci, účastnili se jejich svateb a oslav, ale ve skutečnosti je nenáviděli a plánovali útoky [
01:17:33 Školní výchova: Dor popisuje školu v Gaze, kde se děti neučily číst a psát, ale jak házet kameny a zabíjet Židy. Učitelé je učili, že Izraelci jsou opice a křesťané nečistí [
02:52:00 04:52:00 Brutalita a kult mučednictví: Byl svědkem veřejných poprav a stínání hlav lidí podezřelých ze spolupráce s Izraelci, což je pro děti v Gaze normální [
01:10:00 02:28:00 01:05:28 01:10:00 Události ze 7. října: Dor vyjadřuje názor, že to, co se stalo 7. října, pro něj nebylo překvapením, protože je to výsledek dlouhodobé indoktrinace a příprav [
01:15:14 01:38:21 01:40:00 Nemožnost míru: Zastává názor, že se s Palestinci nelze dohodnout na míru, protože jejich cílem je zničit Izrael a Židy [
01:18:11 01:20:23 Odmítání pomoci: Zdůrazňuje, že Palestinci odmítají humanitární pomoc a nechtějí opustit Gazu, protože chtějí zemřít jako mučedníci [
01:40:40 01:41:04
Video je převážně v hebrejštině s ruským překladem, který zajišťuje Zoya Albert Kats [
Žádné komentáře:
Okomentovat