Podstata sionismu: Sionismus jako realizované přání

O skutečné podstatě návratu

Slovo "sionismus" patří k nejvíce zatíženým a dezinterpretovaným pojmům současnosti. Pro své kritiky je synonymem pro agresi a útlak. Pro jeho obhájce je symbolem spravedlnosti a přežití. Většina těchto debat se však míjí s podstatou, protože se snaží sionismus zaškatulkovat do běžných politických kategorií. Tento článek se snaží jít hlouběji, za politické nálepky, k samotné podstatě.

Sionismus je nejlépe pochopitelný ne jako ideologie nebo organizace, ale jako realizované přání – prastará touha převedená do reality.

Kořeny v čase – Příčina a Cíl

Abychom pochopili, co je sionismus, nemusíme studovat složité teorie, ale dva základní lidské stavy: bolest a naději.

• Příčina – Bolest exilu: Téměř dva tisíce let žil židovský národ v diaspoře. Tato zkušenost byla definována neustálou nejistotou, pronásledováním, pogromy a nakonec vyvrcholila v hrůze Holokaustu. Příčinou sionismu je tedy existenciální nutnost – poznání, že jediným skutečným řešením je konec bezmoci a převzetí odpovědnosti za vlastní osud.

• Cíl – Přání návratu: Souběžně s touto bolestí existovala nepřerušená, 2000 let stará naděje. Touha po návratu na Sion, do Země izraelské, nebyla politickým programem, ale součástí každodenního života, modliteb a kultury. Každoroční "Příští rok v Jeruzalémě" bylo a je tepem národní paměti.

Esence vs. Forma: Proč to není ideologie ani organizace

Zásadní je rozlišovat mezi esencí sionismu a jeho vnější formou. Esence je nehmotná; formy, které na sebe brala, jsou konkrétní.

Sionismus ve své esenci není ideologií. Většina "-ismů" nabízí utopickou vizi dokonalé společnosti. Sionismus nic takového neslibuje. Jeho cíl je minimalistický a pragmatický: vyřešit jeden konkrétní problém. Jeho podstatou není nic víc a nic míň než "žít na své zemi a tam bránit své právo na ní žít."

Stejně tak sionismus ve své podstatě není organizací. Jistě, v průběhu dějin vznikaly sionistické organizace, ale ty nebyly esencí, nýbrž její formou – nástroji a praktickými rameny vytvořenými k naplnění cíle. Sionismus jako takový nemá členy ani stanovy. Je to postoj a přesvědčení, nikoli formální příslušnost.

Proměna po roce 1948: Od projektu k postoji

Se založením Státu Izrael v roce 1948 se role sionismu a jeho forem dramaticky proměnila. Můžeme to přirovnat ke stavbě domu. Před rokem 1948 byly sionistické organizace "stavební firmou" a "lešením", které byly nezbytné k postavení domu. Po roce 1948 byl dům – Stát Izrael – postaven. Má vlastní suverénní správu (vládu), vlastní obranu (IDF) a vlastní zákony.

Sionismus samotný se tedy také proměnil. Už to není primárně projekt, jehož cílem je postavit stát. Nyní je to především postoj a přesvědčení, jehož cílem je zajistit, aby tento dům stál pevně, bezpečně a aby měl právo se bránit.

Původní organizace se v podstatě rozplynuly; dnes jedinci i skupiny lidí fungují spíše jako "správa budovy" či "rodinná nadace" – pomáhají s imigrací, vzděláváním a udržováním vztahů s diasporou. Nejsou již řídící silou projektu.

Jak čelit dezinformacím

Toto pochopení je klíčové pro vyvrácení nenávistných tezí. Když dnes kritik ukáže na Světovou sionistickou organizaci a křičí: "Vidíte, sionistická koloniální organizace stále existuje a řídí vše!", odpověď je jednoduchá:

"To, co popisujete, je jako dívat se na správce budovy a tvrdit, že je to hlavní architekt, který stále staví dům. Ne, dům už stojí. Má svou demokraticky volenou vládu. Ti lidé se dnes starají o vztahy s diasporou a vzdělávání. Tvrdit, že je to nějaká stínová vláda nebo vůbec vláda, je záměrné překrucování reality s cílem popřít suverenitu Státu Izrael a jeho demokratických institucí."

Být dnes sionistou neznamená být členem nějaké organizace. Znamená to jednoduše věřit, že židovský národ má právo na svůj bezpečný domov ve své historické vlasti. Nic víc, nic míň.