Emet: Paralely v obraně - Historie se opakuje

Když se komunity brání před násilím – Od předstátní Palestiny po Sýrii

Historie nám opakovaně ukazuje, že komunity, které se stávají terčem opakovaných útoků, se dříve či později musí organizovat k sebeobraně. Tyto útoky jsou často maskovány ideologickými nebo náboženskými záminkami, ale jejich skutečné kořeny bývají mnohem prozaičtější: touha po majetku, kontrole nad územím a mocenský boj. Podobné dynamiky můžeme pozorovat jak v historickém kontextu útoků na židovské komunity v předstátní Palestině, tak v současných střetech, kterým čelí Drúzové v Sýrii.

Židé v předstátní Palestině: Zrod sebeobrany

Od konce 19. století a zejména v době britského mandátu (po roce 1920) se židovské komunity v Palestině, které se tam usazovaly a budovaly své domovy a hospodářství, stávaly terčem stále častějších útoků ze strany některých arabských skupin. Tyto útoky byly prezentovány jako výraz arabského nacionalismu a odporu proti sionistickému hnutí, avšak často se za nimi skrývaly i další motivace: snaha o zastrašení, vyhnání židovského obyvatelstva a zmocnění se jejich půdy a majetku.

Mezi lety 1920 a 1948 docházelo k opakovaným vlnám násilí, pogromům a přepadům. Židovské osady a města (například Hebron v roce 1929 [1], útoky během arabského povstání 1936-1939 [2]) byly napadány, jejich obyvatelé vražděni a majetek drancován. V reakci na tuto agresi a nedostatečnou ochranu ze strany britských mandátních úřadů si židovské komunity uvědomily, že se musí spoléhat samy na sebe. Vznikly a rozvíjely se podzemní obranné organizace, jako byla Haganah [3], jejímž hlavním cílem byla ochrana židovského obyvatelstva a majetku. V místech bez aktivní sebeobrany se útoky stávaly mnohem častějšími a ničivějšími.

Drúzové v Sýrii: Obrana vlastních území

Dnes se podobný vzorec objevuje v Sýrii, zejména v provincii Suwajda a jejím okolí, která je domovem převážně Drúzů. Tato menšina, známá svou silnou komunitní soudržností a historií obrany své autonomie, čelí opakovaným útokům ze strany beduínských kočovníků a dalších ozbrojených skupin. Tyto přepady, ač mohou mít náboženské nebo kmenové podtexty, často směřují k rabování majetku, pašování drog a zbraní a ke krádežím. Přepadání obchodníků převážejících zboží na trh, jako v případě drúzského obchodníka se zeleninou [4], je typickým příkladem.

Drúzové, stejně jako kdysi židovské komunity, dobře chápou, že se na státní ochranu nemohou spolehnout. Jejich vlastní ozbrojené milice a domobrana jsou tak nezbytné pro ochranu jejich vesnic, půdy a životů. Kdyby se nebránili, nestabilita a útoky by se nepochybně stupňovaly a jejich přežití v této nepřátelské oblasti by bylo ohroženo.

Společné jmenovatele konfliktů

Paralela mezi těmito dvěma situacemi není v tom, že by se jednalo o identické konflikty, ale ve společných principech, které je provázejí:

Vnější agrese: Obě komunity čelily a čelí útokům zvenčí, často od skupin, které operují mimo kontrolu centrální autority nebo s její tichou tolerancí.
Motivace majetkem a mocí: Pod rouškou ideologie se často skrývá touha po majetku, půdě, kontrole nad zdroji nebo pašeráckými cestami.
Nutnost sebeobrany: Pokud státní autority nejsou schopny nebo ochotny zajistit ochranu, napadené komunity jsou nuceny vytvořit vlastní obranné mechanismy.
Šíření dezinformací: V obou případech docházelo a dochází k šíření fám a pomluv, které mají ospravedlnit agresi nebo delegitimizovat obránce. Útočníci často používají propagandu, aby odvedli pozornost od svých skutečných, často kriminálních motivů.

Závěrem lze říci, že ať už se nacházíme v jakékoli době a na jakémkoliv místě, je normální a nutné bránit se takovému násilí. Potřeba bránit sebe, svou rodinu a svůj majetek je základním instinktem a právem. Případ Drúzů v Sýrii tak slouží jako živá připomínka dynamiky, která formovala i osud židovských komunit před vyhlášením Státu Izrael, vznik státu Izrael a posléze vývoj dalších nekonečných konfliktů.

Hrozby současnosti a historické paralely nenávisti

Je velmi pravděpodobné, že stejně jako jeruzalémský muftí Hadž Amin al-Husajní [5] s podporou nacistického Německa šířil nenávist proti Židům a podněcoval násilí, podobně ji dnes prostřednictvím různých teroristických a extremistických skupin šíří Írán i některé frakce podporované Tureckem a Katarem. Tyto síly směřují nejen proti Židům v Izraeli, ale také proti drúzské menšině v Sýrii, která těmto fanatikům shodou okolností stojí v cestě před ovládnutím Sýrie a jejím přetvořením de facto v další islámský stát.

Válka o vliv v Sýrii, kde se střetávají zájmy Íránu, Turecka a Kataru, ještě neskončila. Vítěz v této válce, ať už to bude kdokoliv, upevní své pozice a pokusí se zničit Izrael a vyvraždit Židy, Drúzy, Kurdy i křesťany. Jejich ideologie často nezná kompromis a netoleruje odlišnosti, což z nich dělá hrozbu pro všechny menšiny i okolní státy v regionu.

Zdroje: