Cesta z nenávisti a odhalení "stoletého plánu" Muslimského bratrstva

Každá ideologická válka začíná v myslích lidí. Než se zformují armády a začnou padat bomby, musí být zaseto sémě nenávisti. Egyptská badatelka a ředitelka Centra pro studie Blízkého východu (MEG) Dalia Ziada prožila tuto indoktrinaci na vlastní kůži. Její příběh není jen osobní zpovědí, ale klíčem k pochopení, jak se v arabském světě systematicky pěstuje nenávist vůči Izraeli a jak hluboko sahají kořeny politického islámu, který tento konflikt živí.

Probuzení z iluze: Osobní cesta od indoktrinace k pravdě

Dalia Ziada vyrůstala v prostředí, kde byla nenávist vůči Izraeli a Židům všudypřítomnou součástí života. Nebyla to otázka volby, ale základní axiom, který nikdo nezpochybňoval.

"Od dětství nám bylo vtloukáno do hlavy – ve školách, v médiích, v mešitách – že Izrael je absolutní zlo, že Židé jsou naši věční nepřátelé," popisuje Ziada atmosféru v Egyptě. 

Tento narativ byl posilován na každém kroku. Učebnice dějepisu líčily Izrael jako umělý koloniální projekt, zprávy v televizi vykreslovaly Židy jako krvelačné okupanty a páteční kázání v mešitách burcovala k džihádu za osvobození Jeruzaléma. V tomto světě neexistoval prostor pro dialog ani pro jiný názor.

Zlom nastal, když jí bylo 18 let, v době Druhé intifády. Na univerzitě se konaly masivní protesty, organizované a chráněné Muslimským bratrstvem. Dalia, stejně jako mnoho jejích vrstevníků, se jich účastnila. Pak ale přišel šok.

 "Viděla jsem je, jak pálí izraelskou a americkou vlajku, což se dalo čekat. Ale pak... pak zapálili i naši egyptskou vlajku," vzpomíná na klíčový moment. "V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Jak mohou tvrdit, že bojují za národ, když pálí jeho symbol? Byl to akt velezrady."

Tento zážitek, který nazývá svou "kognitivní disonancí", ji přinutil zpochybnit vše, čemu dosud věřila. Začala se ptát: Pokud lžou o své loajalitě k Egyptu, v čem dalším lžou? Pustila se do samostudia. Hledala informace o historii Izraele, o judaismu a objevila zapomenutou historii egyptských Židů, kdysi prosperující komunity, která byla po roce 1948 vyhnána.

Když však sebrala odvahu a začala veřejně kritizovat brutální praktiky Hamásu a dalších islamistických skupin, narazila na tvrdou realitu. Začaly jí i její rodině chodit výhrůžky smrtí. Když v obavách o život požádala o ochranu egyptský stát, byla odmítnuta. Oficiální zdůvodnění bylo šokující: ochrana jí nemůže být poskytnuta, protože "podporuje nepřítele, Izrael." Tento postoj odhalil hlubokou schizofrenii státu, který má s Izraelem desítky let podepsanou mírovou smlouvu, ale v praxi nadále vnímá a označuje Izrael jako nepřítele, pokud se to hodí k umlčení kritických hlasů.

Analýza: Architekti nenávisti a jejich dlouhá hra

Zkušenost Dalie Ziady je mikrokosmem, který odhaluje makrostrategii politického islámu. Její analýza, obohacená o naše znalosti interních dokumentů a historického kontextu, ukazuje na hlavního viníka: Muslimské bratrstvo.

Nebezpečí politické ideologie

Klíčem k pochopení je rozlišení mezi islámem jako vírou a politickým islámem jako totalitní ideologií. Ziada definuje spektrum, v němž političtí islamisté, jako je Muslimské bratrstvo, představují největší hrozbu.

"Džihádisté jako ISIS jsou brutální, ale jejich taktika je zjevná. Muslimské bratrstvo je mnohem nebezpečnější. Nepoužívají nutně násilí sami, ale vytvářejí ideologický základ, který dává ostatním skupinám ospravedlnění zabíjet."

Jsou to ideologičtí architekti. Jejich metodou je infiltrace, propaganda a zneužívání "falešných kauz". Jak Ziada zdůrazňuje, "kauza Palestina" je jejich mistrovským dílem, které jim umožňuje maskovat antisemitismus a sjednocovat pod sebou různorodé protiizraelské a protizápadní skupiny.

Hamás: Přímý potomek Bratrstva

Je zásadní si uvědomit, že Hamás není nezávislý aktér. Jeho zakládající charta z roku 1988 uvádí: "Islámské hnutí odporu [Hamás] je jedním z křídel Muslimského bratrstva v Palestině." Jedná se o přímou teroristickou odnož, která v praxi realizuje ideologii Bratrstva.

Dlouhá hra: "Stoletý plán" k ovládnutí Západu

Zmínka o "stoletém plánu" odkazuje na strategii popsanou v interních dokumentech Bratrstva, jako je "Vysvětlující memorandum" z roku 1991. Tento dokument popisuje proces "civilizačního džihádu" s cílem "eliminovat a zničit západní civilizaci zevnitř". Nejde o rychlý převrat, ale o trpělivou, vícegenerační strategii infiltrace klíčových institucí – univerzit, médií, politiky. Kratší časové rámce, jako je "40letý plán", pravděpodobně označují konkrétní fáze tohoto širšího projektu.

Geopolitické pokrytectví: Egypt a hra o Gazu

Role Egypta, kterou Ziada detailně popisuje, je dokonalou ukázkou cynismu a dvojí hry. Desetiletí toleroval tunely, které vyzbrojovaly Hamás, aby si udržel vliv a zároveň nepřímo škodil Izraeli. Když se Hamás stal hrozbou pro samotný Egypt, ve spolupráci s Izraelem tunely zničil. Tlak vnitřních mocenských a ekonomických zájmů však vedl k jejich opětovnému otevření, což přímo umožnilo vyzbrojení Hamásu pro 7. říjen.

"Je to politická schizofrenie," říká Ziada. "Egyptští představitelé na veřejnosti pláčou pro Palestince, ale zároveň neprodyšně uzavřeli své hranice, protože vědí, jakou hrozbu by pro ně palestinští radikálové představovali."

Palestinská otázka tak neslouží jako humanitární cíl, ale jako politický nástroj k odvedení pozornosti od domácích problémů a k udržení mocenské rovnováhy.

Závěr: Boj o myšlenky

Poselství Dalie Ziady je jasné. Konflikt na Blízkém východě nelze vyřešit, dokud svět nepochopí, že nečelí pouze izolovaným teroristickým skupinám, ale globální, trpělivé a propracované totalitní ideologii politického islámu. Skutečný boj neprobíhá jen na bojišti, ale především v myslích lidí, ve školách, médiích a na univerzitách. Cesta k míru, jak ukazuje příběh samotné Ziady, začíná odvahou prolomit lži a postavit se ideologii nenávisti.

Obsah videa: 

Úvod je v hebrejštině, rozhovor je v angličtine s hebrejskými titulky 

V tomto videu egyptská badatelka Dalia Ziada diskutuje o své osobní cestě k poznání, že Izrael není nepřítel, o složitosti muslimských skupin, o zapojení Egypta do tunelů v Gaze, o jeho vojenském posilování a o širší geopolitice Blízkého východu [00:51].

Osobní probuzení a názory na Izrael:

 * Dalia vzpomíná, jak v Egyptě vyrůstala s přesvědčením, že Izrael a židovský národ jsou ze své podstaty zlí, což byl narativ posilovaný médii, školami a náboženskými kázáními [03:07].

 * Její perspektiva se změnila v 18 letech během druhé intifády, když sledovala organizátory z Muslimského bratrstva, chráněné univerzitní policií, jak během protestu pálí nejen izraelskou a americkou vlajku, ale i egyptskou vlajku [04:21]. Tento akt spálení její národní vlajky způsobil "kognitivní disonanci", která ji přivedla k zpochybnění převládající ideologie "nenávisti k Židům" a přiměla ji, aby se sama vzdělávala o islámu, judaismu a historii Izraele, včetně existence egyptských Židů [06:16].

 * Vyjádřila hrdost na akce IDF proti šíitské ose, protože věří, že to prospívá Arabům, kteří trpěli pod šíitskými milicemi a Íránem [37:10].

Porozumění muslimským frakcím:

 * Dalia vysvětluje rozmanité spektrum v rámci islámu a kategorizuje muslimy od extremistických islamistů (džihádisté jako Al-Káida a ISIS a salafisté) napravo, po reformní/liberální muslimy (jako súfisté) nalevo, přičemž většina se nachází uprostřed [08:30].

 * Za obzvláště nebezpečné označuje politické islamisty, jako je Muslimské bratrstvo. Ačkoli nemusí přímo používat násilí, vytvářejí ideologický základ, který jiné radikální skupiny používají k ospravedlnění násilí [11:18].

 * Muslimské bratrstvo, podle Dalie, funguje tak, že vytváří "falešné kauzy" jako "Svobodná Palestina", aby zakrylo antisemitismus a sjednotilo různé protiizraelské, protiamerické a nenávistné skupiny, čímž efektivně "sabotuje západní civilizaci zevnitř" s cílem vytvořit islámský chalífát [12:36]. Zmiňuje "stoletý plán" Muslimského bratrstva k dosažení tohoto cíle [15:28].

Role Egypta v Gaze a vojenská strategie:

 * Dalia vysvětluje, že Egypt původně povolil tunely mezi Gazou a Sinají od 90. let jako způsob nepřímé podpory Hamásu, navzdory mírové smlouvě s Izraelem, která byla vnímána spíše jako "strategická dohoda" než skutečný mír [18:28].

 * Po Arabském jaru vedlo bezpečnostní vakuum na Sinaji k tomu, že Hamás tyto tunely využil k infiltraci do Egypta, útočil na egyptský vojenský personál a křesťany, což přimělo Egypt, aby to označil za bezpečnostní hrozbu [19:14].

 * V roce 2014 tehdejší ministr obrany Sísí požádal a získal izraelskou spolupráci k rozmístění egyptských vojsk blíže k hranici s Gazou, aby bojovaly proti Hamásu a dalším radikálním islamistickým skupinám jako ISIS Sinaj [20:18]. Tato spolupráce byla úspěšná a vedla k uzavření a zaplavení tunelů [22:07].

 * Kolem roku 2018 však Egypt kvůli hrozbám ze strany sinajských kmenů, které ztratily značné příjmy z tunelů, tyto tunely znovu otevřel. To umožnilo pašování zbraní ze Súdánu a Íránu do Gazy, což významně vyzbrojilo Hamás pro útoky jako ten ze 7. října [22:35]. Dalia také zmiňuje korupci mezi egyptskými vojenskými a bezpečnostními orgány, které z těchto transakcí profitovaly [25:02].

 * Masivní vojenské výdaje Egypta a spolupráce s Čínou jsou připisovány jeho touze udržet si regionální vliv, který podle něj slábne ve srovnání se zeměmi jako Katar a Saúdská Arábie [25:38]. Vojenské posilování také slouží jako odvedení pozornosti domácího publika od vážných ekonomických problémů a vládní politiky tím, že Izrael je vykreslován jako stálý historický nepřítel [27:37].

 * Navzdory štvavé rétorice proti Izraeli pro domácí spotřebu Dalia věří, že Egypt se do války s Izraelem nepustí, protože si je vědom izraelské vyšší vojenské technologie a zkušeností [29:18].

 * Odmítnutí Egypta přijmout palestinské obyvatele z Gazy, navzdory veřejným projevům podpory palestinské věci, je popsáno jako "politická schizofrenie" nebo pokrytectví [32:27]. Částečně je to způsobeno legitimním strachem, že palestinské populace mají tendenci "praktikovat násilí, kdekoli se nacházejí", a snahou vyhnout se odpovědnosti za správu problematické populace [33:41].

Geopolitická dynamika a budoucí výhled:

 * Zapojení Číny v Egyptě je primárně ekonomické, usiluje o kontrolu nad strategickými obchodními cestami jako Suezský průplav v rámci své iniciativy Pás a stezka, čímž si Egypt přibližuje ke svým zájmům prostřednictvím vojenských a ekonomických smluv [35:37].

 * Dalia chválí snahy Izraele o rozbití šíitské osy a vnímá to jako prospěšný krok pro celý region [37:10]. Varuje však před rizikem, že sunnitské radikální islamistické skupiny, zejména Katar a Turecko, zaplní prázdné místo po stažení šíitských milic [37:51].

 * Kritizuje spoléhání Izraele na Katar a Egypt jako prostředníky s Hamásem a nazývá to "velkou chybou" vzhledem k jejich neobjektivní podpoře Hamásu, kterou využili k "hození záchranného lana" teroristické skupině pod záminkou příměří [41:06].

 * Prodloužený konflikt v Gaze je připisován přirozeným obtížím boje s Hamásem, který se skrývá mezi civilisty na malém, hustě osídleném území, což znemožňuje vyhnout se vedlejším škodám [44:50]. Navíc obrovský mezinárodní tlak a kritika, která často straní Hamásu, nutí Izrael jednat opatrně, aby se vyhnul izolaci [45:37].

 * Dalia podporuje Trumpův nápad dočasného přesídlení obyvatel Gazy za účelem obnovy jejich měst a politických systémů bez Hamásu, přičemž jako model uvádí úspěšné egyptské bytové projekty [46:47]. Věří, že arabské země tento plán odmítají, protože chtějí, aby problém Gazy zůstal "zbraní" k oslabení a destabilizaci Izraele [48:49].

Dalia uzavírá poselstvím odolnosti izraelskému lidu, povzbuzuje je, aby se poučili ze své historie, a zdůrazňuje, že z této krize vyjdou silnější [50:30].