Fikce bezpečí: Proč by česká armáda neměla šanci bez spojenců
V českém veřejném prostoru přetrvává pohodlná představa, že teroristické organizace jako Hamás či Palestinský islámský džihád (PIJ) jsou chaotické skupinky extremistů bez skutečné síly. Nemají tanky, letadla, ani sofistikované systémy velení, jaké známe z klasických armád. Rád bych s vámi sdílel jisté poselství.
Lidé si často neuvědomují, že tyto skupiny mají plnohodnotné armádní struktury, jasné velení, bojovou strategii a desítky tisíc ozbrojených a ideologicky motivovaných členů.
Cílem tohoto článku není strašit, ale postavit fakta do kontextu. Chci, aby si česká veřejnost uvědomila, že kdyby se Česko ocitlo tváří v tvář takto organizovaným silám, bez pomoci spojenců by nemělo reálnou šanci na obranu. A zároveň aby konečně pochopila, s jak brutální a masivní hrozbou Izrael každodenně zápasí. A to nehovoříme pouze o palestinských skupinách – ty představují jen špičku ledovce.
Tvrdá fakta – Porovnání sil
Personální síla:
Armáda České republiky:
28 000 profesionálních vojáků
4 200 aktivních záložníků
Reálně nasaditelných v případě útoku: max. 12 000 – 15 000
Palestinské teroristické struktury (před říjnem 2023):
Hamás: 30 000 – 35 000 ozbrojenců
PIJ a další: cca 15 000
Civilní a bezpečnostní struktury: cca 50 000
Reálně schopných vést boj: 40 000 – 50 000
Technologie a výzbroj:
Česko: Tanky Leopard 2A4 (bez moderní aktivní obrany), vrtulníky Mi-171 a UH-1Y, dělostřelectvo, Gripeny.
Hamás a PIJ: Tisíce minometů, protitankové střely (Kornet, Fagot, RPG), stovky dronů, 30 000 raket a schopnost simultánních útoků.
Zkušenosti a způsob boje:
Česká armáda: Profesionálně vycvičená na konvenční válku, nasazená v zahraničních misích. Nikdy však nečelila asymetrickému útoku na vlastním území, masovému teroru a strategii psychologické destrukce.
Palestinské organizace: Desítky let zkušeností s městskou guerillovou válkou, terorismem a infiltrací. Nebojují podle pravidel, využívají civilisty jako štít a jejich cílem není výhra v bitvě, ale rozklad protivníka zevnitř.
Realita hypotetického konfliktu
Pokud by podobné síly operovaly na českém území, scénář by byl jasný:
Masivní raketový útok na infrastrukturu.
Útoky dronů na základny AČR a velitelství.
Rychlá infiltrace tisíců ozbrojenců do měst.
Obsazení letišť a komunikačních uzlů.
Psychologická válka prostřednictvím masakrů a únosů.
Poměrně rychlá likvidace těžké techniky i vrtulníků.
Česká armáda by reagovala pomalu a byla by paralyzována. Nedostatek zkušeností, malá početní síla a psychická nepřipravenost by znamenaly, že v této válce by Česko nemělo bez okamžité a masivní pomoci spojenců šanci.
A to není vše…
Tento článek se zaměřuje na palestinské teroristické organizace, ale bylo by chybou ignorovat širší kontext. Hizballáh v Libanonu – největší teroristická armáda světa – má bojeschopnost několikanásobně převyšující Hamás.
Vedle toho čelí Izrael:
raketovým útokům z Jemenu, Iráku a Sýrie,
agresivní aktivitě Íránu,
nutnosti střežit nejen Gazu, ale i severní hranici, Jordánsko, Egypt a vnitřní bezpečnost.
A konečně – v Evropě se stále podceňuje hrozba, která je pro Česko mnohem blíž a reálnější: Ruská federace. Mnozí ji zesměšňují, ale Rusko má nejen obrovský arzenál, ale i bezedný zdroj lidského materiálu a jaderné zbraně, které odrazují od preventivních úderů.
Poselství
Tento článek nemá šířit strach. Jeho cílem je jediné: probudit ty, kteří žijí v pohodlné iluzi, že Česko by podobnou hrozbu zvládlo nebo že by se vždy mohlo spoléhat na včasnou pomoc.
Organizace, které v Evropě lehkovážně nazýváme "teroristické skupiny", jsou ve skutečnosti armády se strategickým velením a mentalitou, kterou západní společnost ani nedokáže pochopit. A když k tomu připočteme globální kontext, je čas si přiznat, že svět už dávno není bezpečné místo.
Otázkou není, zda by Česko takové válce odolalo. Otázkou je, zda si vůbec uvědomuje, že taková válka je možná. A zda Češi chápou, jak snadno se i z poklidného českého ráje může stát nečekané peklo.
Aby se toto peklo nestalo realitou, musí Česko zásadně posílit svou obranyschopnost a výrazně navýšit svůj vojenský rozpočet. Nejde jen o současnost – jde o bezpečnou budoucnost příštích generací.
